Koncem minulého týdne bylo oficiálně odtajněno první elektronické řazení určené pro horská kola – Shimano XTR Di2 – o čemž jste už nejspíš slyšeli. Dnes vás tedy nechceme ohromit žádným zásadním odhalením, spíše bychom rádi ukázali a popsali, co elektronika přináší, co umí a jak by mohla změnit náš pohled na řazení jako takové.
Je to už dobře pět let, co Shimano jako první uvedlo produkční elektronické řazení do sériové výroby. Po čase jej následovalo Campagnolo, které s elektronikou experimentovalo již mnoho let. Mezitím si silniční sada Shimano Dura-Ace Di2 (a později i Ultegra Di2) vybudovala poměrně širokou základnu příznivců. Osobně jsem se na elektrice zatím nesvezl, ale z reakcí a zkušeností svého okolí vím, že okřídlená hláška: „Kdo jednou zkusí, už nechce jinak,“ platí minimálně v 80% případů. Řazení s elektronikou je snazší, rychlejší a přesnější, tak proč to trvalo tak dlouho, než se dostalo ze silnice do terénu?
Sázka na jistotu
Důvodů může být celá řada, klíčové je ale nejspíš to, že si Shimano chtělo na silnici ověřit životnost a odolnost tohoto řešení a k tomu vyladit ještě pár technických detailů, než vpustí elektrony na horská kola. Přitom ale nejde jen o to, že bychom měli vyměnit velké páčky a ocelová lanka za drobné čudlíky, dráty a baterku. Shimano jde v tomto směru mnohem dál a má snahu změnit naše zažité návyky a postupy. Ne však cestou jediné volby, ale hezky kompromisně pod heslem: „Naprogramuj si řazení, jak sám chceš.“
Dříve než…
Se pustíme do popisu „programovacích možností“ nové sady Shimano XTR Di2, nesoucí kódové označení M9050 (M9000 je klasické XTR, označení M9020 pak náleží vybraným trailovým komponentům – brzdy a kliky), řekněme si v kostce něco o mechanické a „robotické“ stránce věci.
Na pevných základech
Nová elektrická sada využívá klasický mechanický základ, doplněný pouze o servomotory a řídící elektroniku. Hovoříme o přehazovačce a přesmykači. Přesmykač je díky tomu poněkud „obludný,“ zato u přehazovačky byste si rozdílu vůči mechanice na první pohled možná ani nevšimli. Vše je zde tak jako u klasické verze M9000 (představení nové sady Shimano XTR), pouze v zadní části je schováno ono elektrické a elektronické ústrojí.
Pružina šla do koše
Zajímavé je, že přehazovačka nevyužívá služeb vratné pružiny (platí i pro přesmykač), nýbrž dvou servomotorů, každý pro pohyb jedním směrem. Důvodem je přesné řízení polohy bez ohledu na vnější vlivy. Jinou vlastností tohoto řešení je, že se přehazovačka v případě vybití baterie, poškození kabeláže či jiné příhody zastaví na posledním zařazeném převodu, mechanicky by ji přitom mělo být možné postavit do libovolné polohy, abyste měli možnost dojet rozumným stylem domů. To samé by opět mělo platit i pro přesmykač.
reklama
Baterie
Celé toto „elektronické udělátko“ by nefungovalo bez šťávy, kterou do systému dodává baterie, přesněji řečeno cylindrický Li-Ion akumulátor, k němuž, pokud to dobře chápu, se dodávají dvě různá pouzdra. Jedno slouží k montáži na rám – na úchyty běžně sloužící pro košík s bidonem -, druhá varianta se využívá pro integraci baterie (akumulátoru) do sedlové trubky. Záleží na rámu, jeho výbavě atd.
Hlava, ruce, displej
A pomalu se dostáváme k nejpodstatnějším částem, alespoň z pohledu uživatele, jelikož jde o UI, tedy uživatelské rozhraní, řečeno terminologií IT. Po dřevácku jde o řadící páčky a displej, který ukazuje zařazený převod, stav baterie a případně i zvolený režim řazení. Zároveň slouží coby univerzální spojovník a centrální mozek lidstva (vlastně jen centrální mozek řazení), který ale není jediný. Naopak, podobně jako dinosauři* má řazení Shimano XTR Di2 mozků hned několik.
*DIPLODUCUS – Mozek vůči ohromnému tělu byl malý a jeho funkci doplňovala rozšířená mícha v křížové oblasti. Toto druhé nervové centrum přebíralo zřejmě inervaci obrovských zadních nohou a ocasu
Trošku skáču od tématu k tématu, ale tohle je podstatné pro pochopení „další látky.“ Kontrolní počítač (displej), přehazovačka i přesmykač mají svou vlastní řídící čipovou sadu. To proto, aby mohli „rozhodovat sami o sobě,“ aby mohli komunikovat mezi sebou a aby mohli fungovat i když jejich kolegové dostanou kybernetickou mrtvičku.
A ještě jedno doplnění. Shimano pro napájení a řízení jednotlivých částí používá sdružené vedení nazvané E-tube, kdy jeden jediný kabel dodává dané periférii (přehazovačka, přesmykač atd.) jak elektřinu pro jeho funkci, tak je zároveň i nositelem řídících a komunikačních signálů, což je super. Představte si, že by ke každému komponentu vedlo hned několik kabelů – to by byla hrůza!
Kontrolní displej a páčky
Shimano XTR Di2 totiž umí pracovat s třemi skladbami řazení (1×11, 2×11 a 3×11), což není nic až tak výjimečného. Podstatné je, že bez ohledu na konfiguraci (vyjma 1×11) se můžete sami rozhodnout, zda chcete celý systém ovládat postaru dvojicí páček, či pouze jednou sadou! Shimano totiž vybavilo své řazení systémem synchronizace a to hned v několika módech.
Zase trochu odbočím…
Můžete si vybrat jeden ze dvou předprogramovaných režimů (rychlostní/výjezdový) nebo si to celé naprogramovat podle sebe. Tyto úpravy se dějí právě prostřednictvím kontrolního displeje, který můžete napojit na počítač a tam vše odladit. Můžete si tak například zvolit, která z dvojice páček bude řadit nahoru a která dolů (aktivovat inverzní řazení). Nebo lze jít tak daleko, že třeba řazení vpravo bude posouvat přehazovačku a přesmykač nahoru (každá páčka jedno řazení), řazení vlevo zase dolů.
Můžete si určit…
Zda se při dlouhém stisku má řazení posouvat tak dlouho, jak dlouho jej budete držet, nebo zda se má posunout o předem stanovený rozsah – řekněme tři pastorky najednou. Ale to stále není všechno. Nejexkluzivnější možností dle našeho názoru je možnost ovládat celý systém jednou sadou páček v tzv. režimu synchronizace. Řekněme, že si necháte páčky vpravo (leváci vlevo) a budete mačkat jen nahoru a dolů a „ono si to tam dole poradí samo.“
Vše najednou a bez průtahů
Ano, takhle přesně to funguje. Synchronizační mód je naprogramován tak, aby maximálně eliminoval překrývající se převody. Jednoduše, cvakáte nahoru, posouvá se přehazovačka, a když se dostane na konec kazety (druhý, třetí největší pastorek), skočí naopak dolů, ale dolů spadne i řetěz na menší převodník. Paráda, ne?
Co to tam chrastí?
Navíc si můžete vybrat jeden z již několikrát zmíněných režimů synchronizace. Rychlostní režim preferuje větší převodníky, na menší padá řetěz, až když je přehazovačka na konci kazety. Nebo naopak výjezdový mód, kde jsou upřednostňovány menší převodníky, aby se vám snáze šlapalo do kopce. Navíc si můžete zapnout i zvukovou signalizaci, která vás upozorní, že se řadí na převodnících, abyste se nedivili, co to tam dole chrastí…
A konečně – díky tomu, že mají přehazovačka i přesmykač svůj malý protonový mozek a jelikož spolu komunikují, provádějí v průběhu řazení drobné korekce, zejména přesmykač, aby nedocházelo ke škrtání řetězu a vše sedělo na svém místě.
Každá pohádka jednou skončí
Ano, i tato, která právě začíná. Neptejte se raději na cenu. Maloobchodní zatím nebyla stanovena, hovoří se ale o tom, že Shimano XTR Di2 bude až o 40% dražší než mechanická klasika. Navíc jsem na jedné prezentaci slyšel, že i pro stavitele kol je cena této sady natolik vysoká, že se jim moc nechce dělat modely s elektronickým řazením.
A hmotnost?
Plus, mínus podobná. S jediným řazením se dostanete zhruba na úroveň mechaniky, s plnou sadou bude elektrika díky motorkům, baterii a displeji o něco málo těžší. Tady ale nejde až tak o gramy, jako o funkčnost.
Shimano XTR Di2 (M9050) – hmotnost komponentů:
- přesmykač (D-type): 115 g
- přehazovačka (GS): 289 g
- displej: 30 g
- řadící páčky: 64 g
- akumulátor: 51 g
Porovnání XTR Di2 a mechanického XTR (M9000)
- přesmykač M9050 – o 5 g lehčí
- přehazovačka M9050 – o 68 g těžší
- řadící páčky M9050 – o 36 g lehčí (v případě řazení jen jednou sadou je úspora 136 g)
- akumulátor – 51 g navíc
- displej – 30 g navíc
Řazením to nekončí…
Pravda! Shimano má se svým systémem i další velkolepé plány, které pomalu naplňují mé temné sny o plně elektronickém kole. Není veřejným tajemstvím, že se Shimano kamarádí s Foxem. Rychloupínací páčky vidlic Fox jsou od Shimana, dálkové ovládání vidlic Fox také původně navrhovalo Shimano (nevím, jak je to s poslední generací ovládacích pádel…), a tak by se dalo chvíli pokračovat. Proto není příliš divu, že se Fox a Shimano znovu spojili a společně využívají napájecí a komunikační sběrnice E-tube.
Co to znamená v praxi?
Je to prosté jako facka. Baterie Shimano nabízí k využití až šest portů, šest konektorů pro připojení příslušenství. Podobně i kontrolní displej umožní připojit tři nezávislá zařízení. Řešení se tedy samo nabízí – elektronické řízení odpružení Fox lze napájet z baterie Shimano. Ba co víc, jestli mě rozum a oči nešálí, pak by mělo být možné Foxácké odpružení propojit s celým systémem Di2 a páčkami napravo ovládat řazení, vlevo pak zamykání vidlice a tlumiče. A do toho všeho se spekuluje o elektronicky ovládané teleskopické sedlovce Fox, opět Di2 kompatibilní.
Je tu to, čeho jsem se bál!
Už to tak vypadá. Pomalu ale jistě se blíží doba, kdy budou špičková kola plná elektroniky podobně jako moderní auta. Dobrou zprávou je, že se alespoň tito dva výrobci dohodli na kompatibilním řešení a na rámu bude jedna baterka pro vše a ne čtyři. Nejde jen o hmotnost, ale také vzhled a údržbu. Vše se bude nabíjet najednou jedinou nabíječkou.
Nechci být škarohlíd a zpátečník
Ale pořád se mi ta představa elektronického kola nelíbí. Už jen starat se o další baterie, jako by jich nebylo všude dost a dost – mobil, počítač, GPS, foťák, kamera… Navíc nemám pocit, že by mě mechanické řazení jakkoliv obtěžovalo. Obzvláště ne v konfiguraci SRAM 1×11! Ovládat odpružení na dálku také nepotřebuju, stejně na ty páčky skoro nesahám a čas od času zamknout vidlici můžu i rukou. A teleskopická sedlovka? Pokud bude její elektronická verze spolehlivější, pak možná, ale to je velká spekulace.
Doba se mění, názory se mění
Na druhou stranu, když jsem o tom přemýšlel, vzpomněl jsem si, jak moc jsme před lety řešili přechod z V-brzd na kotouče a pak z mechaniky na hydrauliku. „Hydraulické brzdy jsou fajn, ale co když si v lese roztrhneš hadici, pak seš nahranej,“ zněly argumenty pro lankem ovládané verze. A dnes? Na mechanické kotouče si už pomalu ani nevzpomenete! Tím chci říct, že se doba rychle mění, mění se i naše zvyky a také náš pohled na věc. Elektroniku tedy nechci a nebudu zatracovat, alespoň do doby, než budu mít možnost seznámit se s ní důkladně tváří v tvář.
*Elektornicky ovládané tlumení jsem už zkoušel a tady jsem za sebe jasně proti, i když chápu, že se najdou jezdci, kterým takové řešení pomůže nebo jim minimálně usnadní život. Hodně jsem ale zvědavý na jízdu s řazením v módu synchronizace. Ovládání řazení 2×11 jednou dvojicí páček může být velká paráda, nebo mě naopak bude štvát, že si to dělá, co chce. To je jak s automatickou převodovkou v autě. Ve městě je k nezaplacení, jindy ale může být k zlosti. I když moderní DSG a podobné systémy…
Foto: Shimano, PinkBike.com (původní článek sloužící jako zdroj informací – pinkbike.com)
